Článek Co je psáno, to je dáno - ideál vs. realita

K napsání tohoto postu mě přiměly dvě mé nedávné zkušenosti. Nemám v úmyslu zde podrobně rozepisovat, o co konkrétně šlo, ale spíše zamyslet se nad tím, ve kterém bodě komunikace se stala chyba. V obou případech informace z webových stránek nekorespondovaly se skutečností. A v obou případech mě tento fakt ovlivnil v mém postoji k danému subjektu. Proč? Vezmu to s dovolením maličko obšírněji.

Komunikace je odjakživa nástrojem, který lidskou společnost popostrkává kupředu. Evoluce člověka je založena na tom, že daleko výrazněji přizpůsobujeme své okolí našim potřebám, než sebe vnějším vlivům. A to se nám daří nejlépe, když táhneme za jeden provaz. Potřeba a možnost zde jdou ruku v ruce. Všichni ze školy víme, že první státy vznikaly v záplavových oblastech kvůli nutnosti organizovat se, vzdorovat přírodním vlivům. V uvedeném příkladě se spájí několik funkcí komunikace - informační, instruktážní a přesvědčovací. Chybí zřejmě jen ludická (neboli zábavní) funkce.

S komunikací je úzce spojena informace ve smyslu jakési nehmotné skutečnosti. Tedy něco, co je prostřednictvím komunikace předáváno. Dnešní svět je jimi přehlcen ještě o něco málo víc než ten dřívější. Každý den nám do mozku proudí neskutečné množství vjemů, které poté třídíme, analyzujeme, uchováváme nebo zahazujeme do podvědomí. A jedním z nejhorších stavů je pro nás informační disonance. Stav, kdy jdou dvě informace proti sobě. Nedá se v něm zůstat dlouho, v hlavě máme potřebu se s ním vyrovnat. Existuje několik způsobů, jak se toto děje. Pokaždé však něco musí být upozaděno.

Uvedení nepravdivé, nepřesné, neaktuální, víceznačné či neúplné informace na stránkách může mít samozřejmě různé důvody. Žádný z nich nemohu považovat za legitimní. Ten, se kterým jsem se setkal, není úmyslný. Spíše se jedná o lajdáctví či šlendriánismus. V mnoha případech si toho brouzdající člověk nemusí všimnout. Problém nastává, když se tak stane. Disonance. Vědomí, že ze stejného zdroje přišly dvě nesouhlasné informace.

V těchto případech většinou odpadá nutnost přehodnocování, jedna skutečnost zkrátka přebije tu druhou. Důsledek je nedobrý, aspoň u mne. Jak jsem v tu chvíli přemýšlel? Původce jsem zařadil do kategorie nespolehlivých. Důvod nesprávného uvedení informace může být banální, kolikrát je možné, že se jedná o prostý omyl, zapomnětlivost, nedostatek času, cokoli. Jenže to já nevím. Proto, možná trochu neférově, nechci dále s oním webem ani jeho zřizovatelem mít nic moc společného. A podle mého názoru obdobně funguje většina uživatelů internetu. Ať již vědomě či podvědomě.

Je poměrně známou věcí, že dokonalost tkví v detailu. Každý detail je totiž nezanedbatelnou částí celku. Vše dohromady hraje prim, ale zapomínat na maličkosti se nevyplatí. Máte webové stránky? Aktualizujte je. Uvádějte vše tak, aby to dávalo jasný smysl. Nepřehánějte. Buďte upřímní. Pravdu ukažte celou. Vyhnete se tak možnosti, že si vás někdo zařadí do špatné kolonky. Kolonky nespolehlivých. A vzhledem k množství lidí, jejichž  informačním zdrojem s opravdu vysokou důležitostí je dnes internet, bych doporučil věnovat právě webové prezentaci pozornost, kterou zasluhuje.