Článek RADIKÁLNÍ OTEVŘENOST - jak budovat kulturu upřímnosti?

Vychází ze dvou částí. První je otevřenost. Musíte komunikovat jasně, aby nezůstal prostor pro mylnou interpretaci, ale zároveň s pokorou. Druhou částí je radikálnost.

Připomíná vám, ať neskrýváte své názory, nevyhýbáte se konfliktu a trapným situacím. Když v týmu panuje radikální otevřenost, méně času strávíte řešením sporů. Komunikace bude více bez zádrhelů, nebudou se hromadit nevyřešené křivdy. Lidem se uleví. Začnou mít více rádi jak své kolegy, tak i pracovní prostředí, a díky tomu budou spokojenější. Radikální otevřenost může být o každodenních drobnostech, ale také o řešení závažnějších témat. Ve článku začneme drobností.

Představte si situaci, kdy máte brokolici za zuby a nikdo z kolegů vám o tom neřekne. Stalo se to dříve Šárce. Po obědě jí nenapadlo se u zrcadla zkontrolovat. Byla s kolegy v kanceláři, s některými měla během odpoledne 1to1 schůzky, stihla se setkat také se svým klientem. Přitom se usmívala od ucha k uchu, jak je jejím dobrým zvykem. Až po tom všem sama zjistila, že má zelené části mezi zuby. Hrozně se styděla a zavalila jí lítost, že ji nikdo neupozornil.

O tomto je přesně radikální otevřenost. Být k sobě sdílnější, upřímnější a dokázat si pohotově pomoci, ať preventivně zabráníte horším scénářům u druhých i u sebe. Kdyby Šárce někdo z kolegů taktně pomohl, byla by mu vděčná a posílilo by to jejich vzájemnou důvěru. Můžou se přece na sebe spolehnout.

Jak se mohlo stát, že ji nikdo neupozornil?

Osoby z příběhu se mohli omylem nebo cíleně dostat do jedné ze tří kategorií: ničivá empatie, manipulativní neupřímnost, útočná agrese.

Rozlišujeme, jestli máte upřímný osobní zájem o druhou osobu a jak moc jste ochotní jít do případné přímé konfrontace. V případě, že vám na osobě záleží, ale obáváte se případné konfrontace, tak se jedná o ničivou empatii. Nic neřeknete, ať se druhý necítí špatně.

Jestliže vám na druhé osobě nezáleží a chcete se vyhnout přímé konfrontaci, jedná se o manipulativní neupřímnost. Nic neřeknete, ať se hlavně vy sami necítíte nepříjemně.

Třetí možností je, že vám nevadí jít do přímé konfrontace a na druhé osobě vám nezáleží. Spíše jste rádi, že ji můžete znemožnit před druhými a nechat tak vyniknout sami sebe. Takže nahlas zvoláte: „Ha haaaa, podívejte se na ni, jak vypadá!“

Zní to dost tragicky? Zaměřte se proto na čtvrtou kategorii radikální otevřenosti. Záleží vám na druhé osobě, a zároveň u sebe trénujete kuráž tím, že se nevyhýbáte přímé konfrontaci. Pokud je kolem vás více lidí, vezmete si osobu bokem a pošeptáte: „Šárko, kdyby sis toho u mě všimla, tak ti budu vděčná za upozornění. Tak ti jen chci říct, že máš něco mezi zuby.“

Máte tendenci se hned zkontrolovat? To je v pořádku. Já totiž taky! Pokaždé, když o tom mluvím. Tak raději přejdu k vysvětlení, co v radikální otevřenosti znamená – projevit osobní zájem a nebát se přímé konfrontace. Jedná se o dva prvky budování dobrých pracovních vztahů. Projevit osobní zájem znamená, že se o své kolegy zajímáte nejen jako o výkonové stroje, ale jako o lidské bytosti. Nejde jen čistě o práci. Upřímně vám na nich záleží a chcete jim pomoci být každým dnem o něco lepší.

Nebát se přímé konfrontace je o odvaze dát kolegům vědět, když neodvádějí dobrou práci, ale i když pracují skvěle. Informovat je o změnách v týmu a dát prostor na reakce. Věnujete jim čas a projevíte tak, že jsou pro vás důležití.

Jak jsem v úvodu zmínila, začít můžete u každodenních drobností. Budete k sobě navzájem všímavější, sdílnější a získáte větší odvahu k závažnějším tématům. Jak účinněji formulovat zpětnou vazbu, tedy jak srozumitelněji chválit a kritizovat, se dozvíte na webináři s názvem Radikální otevřenost. 26.5. od 18 hodin s připojením odkudkoliv. Pokud nestíháte termín, můžete si registrací zajistit dvou hodinový záznam. Více informací a registrace zde.