Článek Více efektivity díky rychlému čtení
Běžný lidský mozek je schopen zpracovat až 500 slov za minutu. Jak se naučit této dovednosti využívat a jak zefektivnit proces našeho vzdělávání?
Jedním z největších informačních problémů současnosti se stalo informační přehlcení. Na každého z nás se denně valí lavina papírových i elektronických dokumentů, audiovizuálních vjemů z internetu, televize nebo rádia. Jedním z prostředků, jak vybrat užitečné a cenné informace ze záplavy, která nás obklopuje, je právě (alespoň u textových dokumentů) rychlé čtení.
Co nás ve škole nenaučili
Výuka čtení ve škole zpravidla končí v okamžiku, kdy většina dětí umí hezky souvisle nahlas číst (což odpovídá přibližně 100-150 slovům za minutu). Běžný lidský mozek je však schopen zpracovat až 500 slov za minutu, jak můžete sami vyzkoušet v této názorné ukázce. Výuka rychlého čtení je vlastně učením navazujících schopností, které umožňují lépe pochopit proces čtení, vylepšit již existující návyky a zdokonalit čtení jako takové, protože pokud víme, co a jak děláme, můžeme to dělat lépe.
Srovnání rychlosti čtení školeného a neškoleného čtenáře:
Historie rychlého čtení
Výuka rychlého čtení vychází z přirozených vlastností těla a z biologického mechanismu čtení. První pokusy, týkající se fyzické stránky čtecího procesu, byly uskutečněny v roce 1878 francouzským oftalmologem Émilem Javalem. Ten zjistil, že při čtení se oko nepohybuje plynule, ale že se vždy na asi pětinu sekundy zastaví, mozek uloží, co vidí, a oko pak přeskočí na další část řádku. Zjistil také, že průměrný čtenář na jednu fixaci zachytí pět až deset písmen a dobrý čtenář jich může zachytit i více než dvacet.
Za počátky rychlého čtení jako takového se považuje první kurz, který byl v roce 1925 vyučován na Syracuse University v New Yorku. První kniha o rychlém čtení od Waltera B. Pitkina The Art of rapid Reading vyšla v roce 1929. Vývoj metod výuky dále pokračoval a v 60. letech 20. století se v jednotlivých zemích začaly objevovat významné osobnosti, které bádaly a psaly vlastní knihy (např. manželé de Leeuwovi, Evelyn Woodová, Fraçois Richaudeau nebo Wolfgang Zielke). Mnohé z těchto metod se vyučují dodnes.
Je možné skutečně číst rychle bez ztráty pochopení?
Rychlé čtení, jak už název napovídá, je převážně o co nejrychlejším zvládnutí textu. Podle většiny zdrojů je čtení rychlé už při 250 až 300 slovech za minutu. Jeho horní hranice je poněkud nejasná, protože zde se rychlé čtení začíná prolínat s „procházením“ a měnit se v „listování.“ Rychlost ovšem není jediným kritériem rychlého čtení. Tím druhým je pochopení a zapamatování, přičemž obě tyto hodnoty by se rozhodně měly pohybovat nad 50 %.
Jak funguje výuka rychlého čtení?
Výuka rychlého čtení se soustředí na potlačování špatných čtenářských návyků a zdokonalování přirozeného procesu čtení. Mezi toto zdokonalování patří rozšiřování zrakového rozpětí, při kterém je oko trénováno, aby na jedno zastavení neboli fixaci dokázalo vnímat více znaků. Dále je to snižování počtu fixací na řádku, takže jeden řádek zabere při čtení méně času.
Mezi nežádoucí čtenářské návyky patří subvokalizace a regresivní pohyby oka v textu. Subvokalizace souvisí se čtením nahlas a probíhá ve chvíli, kdy slovo přečteme a než se nám objeví v mysli jeho význam, představíme si jeho zvuk. Jedním z cílů rychlého čtení je přeskočení mezičlánku a přechod od textové podoby slova přímo k jeho významu. Dalším způsobem, jak zrychlit čtení, je omezení regresí, tedy nevracet se očima v textu zpět.
Pravidelným tréninkem lze tyto zlozvyky odbourat a zdvojnásobit tak rychlost čtení bez ztráty pochopení.
Závěr
Rychlé čtení může někdo považovat za zbytečné nebo dokonce škodlivé - protože rychle číst musí mít za následek, že člověk nevnímá to, co čte, a i kdyby to vnímal, nedokáže si to zapamatovat. Jenže to je omyl. Rychlému čtení se dostává prostoru tam, kde je mnoho povinné četby a málo času. A i když je rychlost první věcí, kterou se budoucí čtenář pří tréninku rychlého čtení naučí, ani zdaleka není tou poslední. Protože rychlost bez porozumění je zbytečná.
Zdroje:
- PAPÍK, Richard. Naučte se číst! Praha : Grada, 1992. ISBN 80-85424-93-2.
- RICHAUDEAU, François, M. GAQUELIN a F. GAQUELIN F. La methóde complète : Lecture rapide Richaudeau. Paris : Retz, c1984. ISBN 2-7256-0012-X
- ZIELKE, Wolfgang. 1972. Čteme rychleji, čteme lépe. Praha : Institut řízení, 1972.
- Jak funguje výuka rychlého čtení, http://www.rozectise.cz/cze/how-does-it-work
Autor: Jana Krejčí
Témata článku: Osobní rozvoj
Související články:
- VIDEO: Jak bojovat s prokrastinací?
- Emoce vs. racionálno
- Jak na osobní restart?
- VIDEO: Jak najít osobní vizi?
- Proč je prokrastinace nepřítel č. 1?
- VIDEO: 10 tipů osobní efektivity
- Proč je tak těžké se rozhodnout?
- Vnímání a potěšení
- Rozhodovací paralýza, matka prokrastinace
- Proč je někdo svině a někdo hrdina?