Článek Freedomky - geniální nápad?

Co mají společného český propagátor avantgardních směrů Karel Teige, brněnský zlatník Jiří Bosch a architekt Marek Štěpán? Všichni tři jsou podepsáni pod jedním z nejlepších architektonických nápadů posledních let v České republice – tzv. Freedomek. Jedná se o dřevěnou buňku 4 x 7m s kompletním nábytkovým vybavením, spotřebiči a minikoupelnou. V podstatě jde o americkou obdobu tzv. mobile homes, ale s podstatně lepším designem. Freedomek je kompletně energeticky soběstačný díky vlastnímu solárnímu panelu a membránové čističce odpadních vod, je třeba provést pouze vrt pro přísun vody. Ve zkratce to tedy znamená, že po přivezení na místo určení (domky jsou montovány ve výrobně a dodávány včetně nábytku) je domek způsobilý k okamžitému bydlení. V případě potřeby je pak možné domek naložit na nákladní vůz a přestěhovat. Krom vlastní architektonické hodnoty tohoto projektu se jedná i o jeden z nejgeniálnějších podnikatelských záměrů, se kterými jsem se kdy setkal. Krátce po seznámení se s tímto projektem jsem dokonce předpokládal, že při dokonalém marketingu bude tento produkt mít potenciál kompletně změnit realitní trh v ČR. Po důkladnějším studiu celé problematiky tzv. minimálního bydlení jsem však došel k názoru, že se tak nestane. Bohužel. V následujícím článku se pokusím vysvětlit proč.

K samotnému pochopení problematiky bude nejdříve nutné vysvětlit pojem minimálního bydlení a minimálního bytu. Těmi se zabýval ve 20. a 30. letech Karel Teige, v České republice známý spíše jako avantgardista, který se ale hodně zabýval i architekturou. Ve svém článku Minimální byt a kolektivní dům Teige jako východisko z bytové krize navrhuje tzv. minimální byt o malých rozměrech s nejnutnějším vybavením. Je nutné vzít v potaz, v jaké době Karel Teige k těmto úvahám došel – ve dvacátých a třicátých letech 20. století, tedy v době hluboké ekonomické krize. Ruku v ruce s ekonomickou krizí šla pochopitelně i krize bytová. Bytů a obytných domů byl nedostatek, pokud nějaké volné byty vůbec byly, finančně se rozhodně nenacházely v dosahu lidí střední a nižší třídy. Mnoho z nich tak muselo vzít zavděk v lepším případě bydlením v chudinských ubytovnách, v horším případě ulicí. Teige proto navrhl jednoduchý a levný koncept bytů včetně nejnutnějšího vybavení, avšak jeho nápad nebyl nikdy realizován.

Jednoduchou úvahou dojdeme k závěru, že se dnes po téměř 80 letech situace znovu opakuje. Svět se opět nachází v jakési ekonomické krizi (i když rozhodně ne takové, jaká se odehrávala na přelomu 20. a 30. let), bytová krize například v České republice zatím nehrozí, přesto mají mladí lidé nižší a střední třídy problémy s pořizováním vlastního bydlení – zejména z důvodu ekonomického. Často tak vezmou zavděk bydlením u rodičů či dlouhodobým a ekonomicky nevýhodným pronájmem bytu. Na první pohled se tak může zdát, že půda je perfektně připravena pro realizaci Teigeho konceptu bydlení a že nápad Freedomku musí alespoň na našem trhu zákonitě uspět. Já si ovšem troufám tvrdit, že tomu tak bohužel nebude a mám pro toto tvrzení své důvody.

Prvním důvodem je cena. Ano, právě veličina, se kterou nejvíce operoval Teige a která je u podobného konceptu bydlení nejdůležitější, je příliš vysoká na to, aby se Freedomek stal masovou záležitostí. Je sice pravda, že cena základní verze Freedomku o rozměrech 4 x 7m je nižší než pořizovací náklady garsoniéry například v Brně, ovšem není v ní pochopitelně zahrnuta částka na nákup či alespoň nájem pozemku a na vrt na vodu, bez kterého se neobejdeme. S přídavným vybavením Freedomku letí jeho cena astronomicky nahoru. Výrobce výši ceny odůvodňuje použitím nejmodernějších materiálů, například akrylátového kamene HI-MACS. Při ceně kolem 11.000 Kč za půl metru čtverečních tohoto materiálu je jeho použití na obložení koupelny a kuchyně v podobném konceptu bydlení z mého pohledu zbytečné. Stejně by posloužily i jiné a mnohem levnější materiály a koncová cena by mohla být o mnoho nižší.

Druhým a poměrně zásadním důvodem, který pravděpodobně zabrání Freedomku masově uspět na trhu realit, je již tak nějak tradičně česká právní úprava, na kterou navazují hypoteční smlouvy bank. § 119 odstavec 2 občanského zákoníku nám říká, že „Nemovitosti jsou pozemky a stavby spojené se zemí pevným základem“. Možná se to na první pohled nezdá jako problém, ale tato věta problémem je. Freedomek totiž není spojen se zemí pevným základem a tudíž není nemovitostí. A to je velká komplikace vzhledem k tomu, že většina mladých lidí si dnes své první bydlení pořizuje na hypotéku a vzhledem k tomu, že většina hypotečních smluv předpokládá jako zástavu právě kupovanou nemovitost. Na Freedomek tedy patrně nedostanete hypotéku a právě tato skutečnost dle mého názoru nedovolí jinak poměrně propracovanému konceptu masově proniknout na trh.

V tomto článku jsem rozhodně nechtěl koncept Freedomku nějakým způsobem hanit, já sám se netajím tím, že podobný koncept bydlení mi vyhovuje a nákup podobného zařízení je rozhodně jednou z alternativ mého budoucího bydlení. V článku jsem chtěl pouze poukázat na to, že i když jsou vytvořeny všechny podmínky pro úspěch na trhu a produkt se zdá téměř bezchybný, může se přesto stát, že na trhu neuspěje. Moje poučení z tohoto článku tedy zní:

„Věnujte při Vašem podnikání maximální pozornost plánování a tvorbě business-plánu, ať se Váš geniální koncept jen neobjevuje v médiích, ale ať se i perfektně prodává.“

Tím rozhodně nechci říci, že Freedomek nakonec na trhu neuspěje, ale pokud se tak stane, bude se jednat o náhodu. A spoléhat na náhodu v podnikání je vždy velmi ošemetné.

Zdroje:
www.freedomky.cz
www.idnes.cz
www.archiweb.cz